Potíže cestovatele

Ano, je to tak. Cestovatel by měl být připraven naprosto na všechno. Když přijede na místo činu a zjistí, že není kde přespat, je to skutečně na pováženou. Inu, když vás to potká někde u nás a jste dostatečně otrlý, vyspíte se třeba v čekárně na nádraží, pokud vám to policie dovolí. Nebo si ustelete někde v lese. Ovšem stejná situace může být na pováženou v cizině.  

Tady totiž přespání kdekoli jinde mimo hotel nebo kemp může skončit velkou pokutou. A pokud k tomu dojde třeba někde vysoko v horách, pak je to skutečně na pováženou. Běžný turista to odnese infarktem už v recepci, kde mu to řeknou. Ten druhý se ušklíbne a jde spát kam se dá. On je totiž připraven. Například hodlá li se plazit někde po horách, je připraven i na to, že může zabloudit a spát třeba i v trávě. Takže je patřičně vybaven a vyspí se i tak. Jen méně pohodlně a bez teplé sprchy a stravy. Ale většinou mu to zase tak moc nevadí, protože je zvyklý.  

Jiná potíž nastane někde, kde je krajina vysloveně nebezpečná. Zde už musí takový cestovatel zvážit riziko přespání na lavičce, nebo raději obětovat nějaký peníz a použít kouzelné slůvko bakšiš. To platí skoro všude a bude-li dostatečně velký, nechá vás recepční přespat třeba ve sklepě, nemá-li tam už narváno. I to se může lehce stát.  

Nebezpečí přespání někde na lavičce je nebezpečné i u nás. Už si nepamatuji odkud jsme se vraceli, ale ujel nám poslední spoj a my jsme museli čekat do rána. Hala byla plná, a tak jsme šli ven na lavičku, kde jsme se nějak pokládali a kdo chtě a uměl usnou, spal. Já také, ale jen tak na jedno oko, když můj pes začal vydávat tiché vrčení. Opatrně jsem se podívala kolem a viděla, jak se jakýsi týpek prohrabuje v mém batohu. Sedla jsem si a varovala ho, ale on si z toho nic nedělal a ukázal mi svůj nůž. Takže nezbylo než dát povel psíkovi a chlap zbaběle prchnul.  

Tak dávejte všude pozor.